Vrozené vývojové vady (dále jen VVV), které vznikají při poruše intrauterinního vývoje, mohou být různě závažné v plynulé škále od málo významných či nevýznamných až po vady velmi těžké. Mohou být strukturálního či funkčního charakteru.
Strukturální VVV sahají od hypoplázie až po agenezi a zahrnují dále malformace, disrupce a deformace či jejich kombinace. Tyto vývojové vady mohou být detekovány již během intrauterinního vývoje a pokud se takto postižené dítě narodí, jsou vady většinou ihned rozpoznatelné.
Funkční VVV se většinou neprojeví ihned po narození a velkou část z nich tvoří poruchy metabolismu.
Studiem vrozených vývojových vad se zabývá multioborová vědní disciplína — teratologie, která zkoumá příčiny vzniku VVV, jejich patogenezi, morfologické projevy a zabývá se rovněž jejich prevencí.
Četnost výskytu VVV se celosvětově pohybuje kolem 5% mrtvě rozených dětí, u živě rozených jsou ihned po porodu detekovatelné u 2 – 3% dětí a u stejného počtu se zjistí dodatečně během prvního roku.