Infekce v perinatálním období
Úvod
V perinatálním období jsou infekce časté a významnou
měrou se podílejí na perinatální mortalitě. Plod
a novorozenec je kvůli nezralé imunitě humorální
i buněčné k infekcím zvláště náchylný, stav lze
přirovnat k imunosuprimovanému dospělému. Známky infekce
bývají velmi nespecifické a do diferenciální rozvahy
je třeba zahrnout respirační a metabolická onemocnění,
porodní asfyxii apod. Infekce a sepse jsou velmi závažným
problémem u dětí nezralých.
Etiologie
Cesta přenosu
- Transplacentární (hematogenní)
- přes placentu může přecházet řada virů a parazitů
tzv. TORCH infekce:
- toxoplasmóza
- rubeola
- cytomegalovirus
- herpes simplex virus
- parvovirus B19
- Treponema pallidum
- Listeria monocytogenes a jiné.
- Ascendentní
- vzestupná infekce mikroorganismy osidlující
ženský urogenitální trakt
- přenos infekce na plod se děje polykáním nebo
aspirováním infikované plodové vody nebo
při průchodu porodními cestami
- zejména
- bakterie (Streptokokus skupina B, různé střevní bakterie)
- Candida sp.
- při výsevu genitálních puchýřů hrozí nákaza virem herpes simplex.
- Iatrogenní
- vzácně při amniocentéze, kordocentéze, výměnné transfuzi, cerkláži
- Po porodu
- Zdroj je ve vnějším prostředí dítěte, přenos se děje zejména
rukama matky a dalších ošetřujících
osob. Etiologicky se uplatňují především
bakterie, méně plísně rodu Candida a
některé viry. Cytomegalovirus nebo virus HIV
jsou přenášeny mateřským mlékem. Infekce
pupečního pahýlu (omfalitida) při
nesterilním ošetření pupečníku a obávaná
umbilikální sepse se v dnešní době téměř
nevyskytuje. Stále důležitější problematikou
jsou nozokomiální infekce.
