Nervový systém spolu s kardiovaskulárním jsou první funkční orgánové systémy embryonálního období. Během prvního měsíce vývoje zárodku dochází k diferenciaci a dělení buněk, tvorba nových neuronů přestává pravděpodobně velmi záhy a po narození již neprobíhá. Růst nervového systému je ale výrazný prenatálně a pokračuje i postnatálně, nejrychleji během prvních tří let. Je charakteristický zvětšováním neuronů, gliových buněk a myelinizací. Vývojové vady centrálního nervového systému, tedy mozku a míchy, patří mezi středně časté, s frekvencí 1 : 500 – 1 : 3000. Častěji jsou postiženy dívky.
Vývojové vady centrálního nervového systému bývají často přítomny u plodů s prokázanými chromosomálními aberacemi (např. Edwardsův či Patauův syndrom), avšak neexistují specifické anomálie, které by byly pravidelně sdruženy s nějakou chromosomální abnormalitou. Vzácným příkladem monogenní choroby postihující pravidelně CNS je Meckelův syndrom. Dále se v etiologii těchto vývojových vad uplatňují různé teratogeny — radiace, chemické teratogeny jako isotretinoin či metylovaná rtuť, alkohol; virové infekce. Mezi jiné vlivy etiologicky se zde uplatňující, patří hypoxicko-ischemické epizody a onemocnění matky jako diabetes, špatně kontrolovaná fenylketonurie či hypotermie. Těžké mutilace hlavy a obličeje působí amniální pruhy.