Přímá imunofluorescence (IF) umožňující detekci protilátek, antigenů, složek komplementového systému, případně fibrinových produktů, patří v současné dermatologii k rutinním diagnostickým metodám. Přesto se setkáváme v běžné praxi s nejasnostmi při indikaci i omylech při interpretaci této metody. Uváděná obrazová dokumentace spolu s komentářem chce přispět k připomenutí nálezů, se kterými se klinický lékař nejčastěji setkává.

Podstatou přímé IF techniky je vazba diagnostických protilátek značených fluorochromy (nejčastěji fluoresceinisothiocyanátem, FITC) označovaných jako konjugáty na antigenní struktury ve tkáních. Nenavázané protilátky jsou odstraněny promytím, navázané pak lze prokázat ve fluorescenčním mikroskopu. Kontrast žlutozeleně zářících komplexů lze zvýšit dobarvením Evansovou modří, která dodá podkladu červenavé tóny. Detekční možnosti jsou mimořádné při aplikaci značené monoklonální protilátky, reagující s jednotlivými epitopy antigenů.

K vyšetření se používá bioptický materiál získávaný nejčastěji excizí (resp. průbojníkem o průměru 4 mm). Předpokladem dobré kvality výsledků je co nejrychlejší zmražení vzorku (tekutý dusík) a dodání ve zmraženém stavu do laboratoře. Je též možné docílit solidních výsledků při použití speciálního transportního media (maleinimid), které poskytne specializované pracoviště. Je však vhodné omezit pobyt vzorku v tomto mediu na dny, nikoli týdny.

V laboratořích se připravují kryostatové řezy, které se (nejlépe dvojmo pro každý konjugát) uchytí na podložních sklech, nechají krátce přischnout, potom „barví“ příslušnými konjugáty a promývají.

Výsledek IF vyšetření je plně diagnostický spíše výjimečně (např. nález IgG a c3 v intercelulární oblasti spolu s akantholytickým puchýřem u pemfigu). Častěji teprve kombinace pozorovaných změn, posouzení účasti jednotlivých imunoglobulinů, složek komplementu či fibrinu spolu s výsledky klasické histopatologie umožní přesné diagnostické závěry. Tak např. depozita v oblasti dermo-epidermální junkční zóny, tzv. lupusový pruh lze zjistit i u některých dalších dermatóz.

Velmi důležité je zvolit správné místo odběru. U puchýřnatých chorob je vhodné odebrat těsné sousedství čerstvého puchýřku, resp. jeho erytematózní val. U erytematodu a porfyrií volíme oblast vystavovanou slunci, tedy obličej, krk, či deltoidní krajinu. Jiná je situace při odběru „normální“ (exantémem nepostižené) kůže. Tam je naopak nutné zvolit místo před sluncem chráněné, tedy volární stranu předloktí nebo hýždě, jinak dostaneme falešně pozitivní výsledky. Vyšetření tohoto typu u systémových onemocnění pojiva nutno používat jako doplňkové (nikoli jako základní, výchozí).

Odběr klinicky nepostižené kůže má význam zejména u SLE, kdy bývá nepřímým indikátorem lupózní nefritis. Častou chybou při vyšetřování vzorků nepostižené kůže však je, že lékař je zasílá k IF potvrzení SLE v úvodní fázi onemocnění. Vždy by mělo předcházet zevrubné klinické vyšetření včetně posouzení přítomnosti antinukleárních protilátek.