Atlas
 

Infekční plicní záněty



7  Patologie plic

7.9  Infekční plicní záněty

Klasifikace:

Klasifikace plicních zánětů je komplikovaná a lze ji sestavit různými způsoby. Obecně však platí, že určité okolnosti predisponují k rozvoji různých typů pneumonií (klasifikace dle Robbinse).

Makroskopicky existují dvě krajní formy plicního zánětu u infekčních pneumonií: lobární pneumonie a bronchopneumonie.

7.9.1  Lobární pneumonie

Úvod:

Lobární pneumonie (typicky Streptococcus pneumoniae) postihuje celé plicní laloky, které jsou konzolidované, jen s minimální vzdušností (hepatizace). Takto postižená tkáň je prakticky vyřazena z respirace.

Klinické znaky:

  • teploty, třesavka
  • pleuritis (auskultace)
  • zastření plicních polí na rtg
  • poruchy dýchání podle rozsahu
  • prognóza:
    • dříve vážná, zejména u rozsáhlého postižení (alární forma)
    • dnes dobrá, Streptococcus pneumoniae dobře reaguje na antibiotika penicilinového typu

Makroskopický nález:

Klasicky se choroba rozvíjí ve čtyřech stadiích:

zánětlivé překrvení
plíce je těžká, červená
červená hepatizace
plíce je červená, tuhá, nevzdušná
šedá hepatizace
fibrin vytlačí erytrocyty z alveolárních sept, plíce je šedá, tuhá, nevzdušná
hojení
fibrin v alveolech je rozpouštěn enzymy neutrofilů a vykašláván, tlak na alveolární přepážky povolí, plíce je červená, překrvená

V oblastech, kde se proces eliminace fibrinu opozdí, mohou vznikat plicní karnifikace: jedná se v podstatě o granulační tkáň s fibrinem indukovanou cévní proliferací (analogicky jako např. u hojení ran). Na rozdíl od jiných lokalizací však tyto oblasti nejizví, zůstávají tuhé, tmavě červené. Pokud zaujímají rozsáhlejší oblasti plíce, mohou vést k zvýšení cévního odporu a rozvoji cor pulmonale.

Lobární pneumonii doprovází vždy fibrinózní pleuritis, po vyléčení často zůstávají pleurální adheze.

Histologie:

Alveoly jsou vyplněny fibrinem a četnými neutrofily. Obraz se liší podle jednotlivých stadií (překrvení). Na pleuře je fibrinový nálet.

Obrázky

Klebsielová pneumonie (mikroskopické rysy jsou blízké lobární pneumonii):
Klebsielová pneumonie, HE 40x (71361)

Jiný případ klebsiellové pneumonie:
Klebsielová pneumonie, HE 40x (71381)

7.9.2  Bronchopneumonie

Úvod:

Bronchopneumonie je multifokální plicní proces, centrovaný na periferní bronchy. Zánět nedodržuje hranice mezi plicními laloky, parenchym mezi fokusy je vzdušný.

Klinické znaky:

  • často následuje virový zánět plic
  • postihuje také pacienty v terminálních fázích chorob
  • vzniká též po aspiraci (žaludeční obsah atd.)
  • teploty, kašel, vykašlávání
  • mnohočetná zastínění na rtg snímku
  • prognóza:
    • závisí na etiologii (resistentní kmeny u nosokomiálních nákaz vzdorují léčbě)
    • u tzv. terminálních bronchopneumonií je prognóza špatná (častá příčina smrti u starých lidí znehybněných po frakturách, při malignitách a podobně
  • u splývající a abscedující formy, kde došlo k destrukci parenchymu, se hojí jizvením, návrat do původního stavu již není možný

Makroskopický nález:

Ložiska různé velikosti, podle rozsahu a postižení parenchymu se makroskopicky a mikroskopicky třídí:

  • katarální bronchopneumonie: v bronších je hlen a neutrofily
  • katarálně hnisavá bronchopeumonie: bronchy jsou vyplněny hnisem
  • splývající bronchopneumonie: peribronchiální zánět v alveolech (neutrofily) vede k destrukci tkáně a splývání ložisek
  • mikro- a makroabscedující forma: rozsáhlá ložiska s nekrózou tkáně, vyplněná neutrofily, často i s abscesovou membránou

Histologie:

Bronchy a alveoly peribronchiálně jsou vyplněny neutrofily a různě výraznou příměsí fibrinu. Dále je přítomen hlen, makrofágy, odloupané epitelie, někdy i erytrocyty. Na periferii zánětlivých ložisek bývá zánětlivý edém (edémová tekutina v alveolech s řídce rozloženými neutrofily).

U splývajících forem dochází k enzymatické destrukci sept a tvorbě rozsáhlých ploch tvořených rozpadajícími se neutrofily.

7.9.3  Intersticiální pneumonie

Etiologie:

  • Mycoplasma
  • Chlamydia
  • Coxiella
  • chřipka
  • Pneumocystis carinii
  • a další

Klinické znaky:

  • klinický průběh je variabilní
  • příznaků může být málo (teploty, kašel, bolesti hlavy, bolesti svalů aj.)
  • na rtg jsou variabilně rozložená zastření parenchymu plic
  • zpravidla je průběh mírný (ale mohou existovat zvláště virulentní kmeny)
  • může ale navazovat klasická bakteriální pneumonie po poškození parenchymu

Makroskopický nález:

Plicní parenchym je difuzně konzolidovaný, často edematózní, překrvený. Navazovat může bronchopneumonie.

Histologie:

Zánět se centruje na septa, která jsou edematózní, rozšířená, s lymfocytárním infiltrátem s příměsí plasmocytů a makrofágů. V alveolech se může nacházet eosinofilní hmota (hyalinní membrány) z nekrotické alveolární výstelky (to je ale typičtější pro ARDS). U virových forem lze někdy v epiteliálních nebo jiných buňkách nalézt inkluse.

Obrázky

Pneumonie vyvolaná Pneumocystis carinii:
Pneumocystis carinii pneumonie, HE 40x (71392)

Pneumonie vyvolaná Pneumocystis carinii, Grocott 40x (71715)

Cytomegalovirová pneumonie, pacient byl léčený pro lymfom, HE a protilátka proti cytomegaloviru:
Cytomegalová infekce, plíce, HE 40x (72899)

Cytomegalová infekce, plíce, anti-CMV 40x (72910)

7.9.4  Plicní absces

Úvod:

Zánětlivý rozpad plicní tkáně s abscesovou membránou.

Etiologie:

  • aspirace
    • infikovaný materiál
      • ganrenózně se rozpadající karcinom jícnu (zejména s penetrací do trachey)
      • zkažený zub
      • obsah jícnového divertikulu
    • vdechnutí potravy
      • nejčastější u kojenců
      • zejména kojenci s esophago-tracheální píštělí
    • aspirace žaludečního obsahu
      • zvracení různého původu (například u alkoholiků)
  • hematogenní rozsev
    • septický embolus u sepse
      • trombophlebitis
      • akutní endokarditis trikuspidální chlopně
  • obstrukce bronchů
    • cizí tělesa
    • plicní tumory obturující bronchy (až 15% případů)
  • ostatní
    • přechod ze sousedních orgánů (jícen, pleura)
  • z nejasné příčiny
    • pokud se vše výše uvedené podaří vyloučit (primární kryptogenní plicní absces)

Klinické znaky:

  • kašel
  • hojné páchnoucí sputum
  • horečky, bolesti na hrudi
  • rtg snímek je typický, CT s kontrastem prokáže pyogenní membránu
  • prognóza:
    • variabilní
    • nebezpečné jsou zejména sekundární abscesy (mozek)
    • po antibiotikách (a ev. punkci) se hojí jizvou
    • nutno vyloučit hlavně tumor

Makroskopický nález:

Velikost abscesu je od milimetru do několika centimetrů; dutina vyplněná hnisem, ohraničená pyogenní membránou.

Obrázky

Plicní absces:
Plicní absces, Makro, pitva (71676)

Histologie:

Rozsáhlá pole prostoupená rozpadajícími se neutrofily. Původní tkáň plíce není přítomna. Na periferii je pyogenní membrána, tvořená cévnatým vazivem. Při naléhání na pleuru bývá ložiskovitá pleuritis.

Při špatné demarkaci může dojít k plicní flegmóně a gangréně.

Obrázky

Plicní mykóza, nekrotická tkáň z amputačního pahýlu bronchu; diagnostická bronchoskopická mikroexcise:
Aspergilóza, HE 100x (5958)

7.9.5  Aspirace

Aspirace (mimo aspiraci intrauterinní) vzniká za různých okolností, například při obstrukcích jícnových (atresie jícnu, komunikace s tracheou u vrozených vad nebo při tumorech), při zvýšeném množství tekutiny (aspirace krve), při poruchách vědomí, poruchách polykacího reflexu a někdy náhodně.

Aspirace často vede ke vzniku bronchopneumonie (zejména u infikovaného materiálu). Tuhá tělesa mohou vést k obstrukci bronchu a vzniku fokálního emfyzému nebo kolapsu plíce.



Na začátek této strany



Pokud atlas nefunguje jak má (například se neotevírají okna s obrázky), je možné, že jste se dostali do vnitřních oblastí atlasu přímým odkazem zvenčí a tak jste vynechali některé vstupní detekční procedury. Zkuste přejít na hlavní stránku atlasu: www.muni.cz/atlases