Atlas
 

Difuzní intersticiální poruchy



7  Patologie plic

7.7  Difuzní intersticiální poruchy

Úvod:

Skupina poruch, kde patologický proces postihuje plicní intersticium. Zpravidla se projevují restriktivní poruchou; k blokování dechových cest nedochází. Onemocnění zpravidla postupně progredují; v pozdních fázích rozvoje choroby se vyvíjí voštinovitá plíce. Tehdy se již nedá původní choroba jednoznačně rozeznat.

Klinické znaky:

7.7.1  Plicní fibrózy

7.7.1.1  Kryptogenní fibrózní alveolitis, idiopatická plicní fibróza

Etiologie, patogeneza:

Způsobena opakovanou zánětlivou alterací na úrovni plicních alveolů. Zánět indukuje hojení a fibrózu. Přesná patogeneza onemocnění však známa není a tedy není ani kauzální terapie.

Klinické znaky:

  • postupný začátek
  • objevuje se po 40 roce věku
  • dyspnoe, kašel
  • později cyanóza, paličkovité prsty
  • prognóza:
    • smrt nastává průměrně za 3 roky
    • terapie kortikosteroidy a cytostatiky je zpravidla málo účinná
    • jedinou možností je transplantace plic

Makroskopický nález:

Povrch plíce je nerovný, rozdělený na políčka vtaženými zjizvenými septy. Plíce je tuhá, na řezu je patrná fibróza, plíce sníženě kolabuje. Změny nejsou v plíci rozloženy rovnoměrně.

Histologie:

Mikroskopicky je patrná fibróza s rozšířením sept. Vytvářejí se větší prostory, které jsou vystlané pneumocyty II. typu — voštinovitá plíce.

Zánětlivé změny jsou variabilní, fokálně rozložené, se smíšeným zánětlivým infiltrátem.

Obrázky

Difusní intersticiální fibróza:
Akutní intersticiální plicní fibróza, HE 40x (72312)

Intersticiální fibróza, plíce:
Intersticiální fibróza plic, HE 20x (73382)

7.7.1.2  Kryptogenní organizující se pneumonie, bronchiolitis obliterans

Etiologie:

U primání (kryptogenní) formy není známa podobné změny se vyskytují po plicních zánětech, poškození inhalací aj.

Klinické znaky:

  • teploty, kašel, dyspnoe
  • rtg nález
  • prognóza je dobrá
    • proces se u části případů vyléčí sám
    • jiné případy lze vyléčit steroidní terapií

Histologie:

Polypoidní zátky tvořené řídkou vazivovou tkání v alveolárních vývodech i v alveolech. Fokální plicní fibróza, mírný chronický zánět s účastí pěnítých, lipidy obsahujících makrofágů. Hyperplázie pneumocytů II. typu.

7.7.1.3  Pneumokonióza

Úvod:

Zaprášení plic vdechováním různých, zejména anorganických látek, které jsou nerozpustné (nebo se rozpouští jen málo), mají sklon se v plicích akumulovat a zpravidla indukují reakci plicní tkáně. Tato reakce bývá různého typu a vede k poškození plíce.

Klasifikace:

Forem zaprášení je celá řada, mezi nejdůležitější patří:

anthrakóza (hromadění uhlíku)
je tkání snášeno velmi dobře, i silná čistá anthrakóza plíce vážněji nepoškozuje
silikóza (prach obsahuje křemík)
vede k postupné destrukci plicního parenchymu
asbestóza (zaprášení některými krystalickými formami asbestu)
poškozuje plíci a zejména vede po letech k rozvoji maligního mesotheliomu pleury
berylium
poškozuje plíci akutně i chronicky (granulomatózní zánět)
siderosis (externí)
poškozuje plíci relativně málo, ale často je kombinována se silikózou

Na některé prachy (typicky saze z kouřových zplodin) jsou navázány cyklické uhlovodíky, které jsou kancerogenní.

Kromě toho ještě existuje zaprášení organickými prachy (piliny, bavlna), kde se uplatňuje též alergická složka; často jsou tyto prachy spojeny s plísňovými mikroorganismy (farmářská plíce).

Zaprášení plíce je (kromě složení prachu) též ovlivněno řadou dalších faktorů:

  • koncentrace prachu a délka expozice
  • velikost prachových zrn (nejnebezpečnější je velikost 1 – 5 µm, menší se vydechnou, větší se rychle odstraní
  • rozpustnost prachu
  • složení (vícesložkové prachy atd.)
  • další postižení plíce jinými noxami (typicky kouřením)
  • individuální citlivostí jedince
7.7.1.3.1  Anthrakóza

Úvod:

Depozice uhlíku v plicích s následným lymfatickým transportem pigmentu do plicních a mediastinálních lymfatických uzlin.

Klinické znaky:

  • velmi časté, dnes u dospělých je u pitvy vždy, zejména u městské populace
  • vdechování čistého uhlíkatého prachu vyvolá anthrakózu v čisté formě
  • v některých dolech je prach kombinovaný s křemíkem (anthrakosilikóza)
  • u kuřáků jsou vdechovány též aromatické uhlovodíky a jiné sloučeniny, které jsou karcinogenní

Makroskopický nález:

Plíce je tmavá, zejména má výraznou síťovitou kresbu na pleuře, různého stupně. Lymfatické uzliny v plíci i v mediastinu jsou sytě černé.

Histologie:

Histologicky je přítomen zcela černý pigment v různém rozsahu v alveolárních makrofázích, lymfatikách, pod pleurou a v uzlinách. Na rozdíl od melaninu nelze uhlík odbarvit peroxidem vodíku. (Podobně mohou vypadat depozita titanu, ale ten se nachází v okolí protéz atd.)

7.7.1.3.2  Silikóza

Klinické znaky:

  • křemičitý prach (doly, speciální stavebnictví (dinas, vyzdívka vysokých pecí), brusiči skla)
  • onemocnění se vyvíjí postupně, má svůj rtg obraz:
    1. retikulární silikóza s mírnou síťovitou kresbou
    2. malouzlová silikóza
    3. velkouzlová silikóza s jizvením, kalcifikacemi a ložiskovým emfyzémem v okolí jizev
  • jakmile dosáhne onemocnění jistého stupně, pokračuje dále i bez expozice prachu
  • rozvíjí se cor pulmonale a postupně respirační insuficience nebo selhání pravé komory
  • prognóza: není dobrá, kauzální léčba není možná
  • nemocní mají zvýšenou citlivost vůči tuberkulóze (silikotuberkulóza)
  • komplikací (zejména případů s tuberkulózou) je bronchogenní karcinom

Makroskopický nález:

V plíci jsou tuhé uzly, zpravidla společně s anthrakózou. V okolí uzlů je emfyzém. Dále bývá hypertrofie pravé komory i předsíně.

Obrázky

Silikóza plíce:
Silikóza plíce, Makro, pitva (71641)

Histologie:

Histologicky se jedná o kompaktní, hyalinní tkáň, někdy nekrotickou. V uzlech se střídá fáze proliferace, jizvení a nekrózy. Ve tkáni je množství drobných křemičitých krystalků, patrných polarizačním mikroskopem.

7.7.1.3.3  Asbestóza

Etiologie, patogeneza:

  • vdechování vláken modrého asbestu (zejména krystalická skupia amfibolitu, krokidolit)
  • dnes je čerstvá asbestóza vzácná vzhledem ke známému účinku a ochraně pracovníků
  • dříve totálně nasazení (izolace při stavbě ponorek), také doly atd.
  • po letech se vyvíjí plicní fibróza
  • výrazně zvyšuje výskyt bronchogenního karcinomu (5×), společně s kouřením 50×
  • vyvolává maligní mesotheliom pleury (po řadě let po expozici), až 1000× častější než u normální populace

Makroskopický nález:

Makroskopicky bývá ložiskovité ztluštění pleury, později pleurální mesotheliom. Karcinom plíce má rovněž typický makroskopický obraz. Kromě toho bývá přítomna i plicní fibróza (s obrazem voštinovité plíce).

Histologie:

Je možné prokázat asbestová tělíska, která jsou obalená bílkovinou a hemosiderinem, mají protáhlý až jehlicovitý tvar a na jednom konci paličkovité ztluštění.

Kvantitativně se měří obsah asbestu tak, že se odebraná tkáň rozpustí v kyselině, zfiltruje, vysuší a spálí. V popelu se stanoví obsah asbestu kvantitativně.

Mesotheliom a spinocelulární karcinom jsou popsány jinde.

7.7.2  Granulomatózní plicní procesy

7.7.2.1  Plicní tuberkulóza

Úvod:

Tuberkulóza (nejen plic, ale i jiných orgánů) je stále velmi významné onemocnění. Navzdory účinným lékům je dnes i v západních zemích na vzestupu (lidé bez prostředků, bez pravidelné lékařské péče, bezdomovci, ale také v kombinaci s imunitními defekty terapeutickými nebo při AIDS).

Etiologie:

  • Mycobacterium tuberculosis (může být různě virulentní)
  • individuální resistence postiženého

Patogeneza:

Mykobakteria jsou schopna přežívat intracelulárně a protilátková imunitní odpověď vůči nim vzniká pozdě a není dokonalá.

Imunitní systém vůči mykobakteriím reaguje až po určité době. Nositelem odpovědi jsou T lymfocyty a sensibilizované makrofágy.

  1. mykobakteria se navážou na receptory makrofágů a pronikají dovnitř
  2. zde se replikují a blokují tvorbu lyzosomů
  3. po několika týdnech dochází prostřednictvím T helper lymfocytů k aktivaci makrofágů, které začnou vykazovat antimykobakteriální aktivitu (aktivace NO synthetázy a oxidativní destrukci mykobakterií)
  4. aktivované makrofágy dále vyvolají tvorbu granulomů (přilákáním monocytů, které se mění v epiteloidní buňky)
  5. dochází k imunitní destrukci tkání infikovaných mykobakteriemi

Poškození tkání je způsobeno autoimunitním mechanismem, mykobakteria samotná neprodukují žádné toxiny.

Tuberkulóza je mnohotvárné onemocnění, existuje v řadě forem. Hlavní rozlišení se dělá mezi primární tuberkulózou (tzv. dětský, preimunní typ) a tuberkulózou postihující ty, kteří již mají (částečnou) imunitu (tuberkulóza dospělých).

Lidé jsou různě vnímaví na tuberkulózu; typicky velmi citliví byli např. indiání nebo černoši; vysokou imunitu měli např. židé. Z pokusných zvířat například má prakticky nulovou imunitu morče; udává se, že i jedno mykobakterium způsobí chorobu.

Dále záleží na individuálním stavu obranyschopnosti jedince (špatná výživa, imunosuprese, doprovodné onemocnění, vysoký věk imunitu snižují).

Klinické znaky:

  • hematogenní tuberkulóza má znaky akutního onemocnění, s teplotami a známkami sepse
  • orgánová tuberkulóza plicní má řadu příznaků
    • teploty
    • noční pocení
    • vykašlávání sputa s mykobakteriemi
    • vyčerpání, ztráta na váze
    • vykašlávání krve
    • u chronických orgánových forem může být sekundární amyloidóza
  • obecně bolesti nejsou, navíc onemocnění se rozvíjí postupně, příznaky jsou často nespecifické, což vede k pozdní diagnóze se závažnými následky pro pacienta i následky epidemiologickými
  • rtg má při diagnostice nezastupitelný význam
  • prognóza:
    • dobrá (antituberkulotika)
    • velmi důležitá je časná diagnostika
    • pokročilejší destrukce, plicní kaverny atd. se hojí jizvením, ne ad integrum
    • čas od času se najde při pitvě nerozpoznaná tuberkulóza, častěji jako doprovodné onemocnění

Makroskopický nález:

Miliární tuberkulóza: množství drobných ložisek velikosti do 2 mm, žlutavých na řezu; větší ložiska mohou mít měkčí konzistenci (kaseifikace).

Při orgánové tuberkulóze jsou v plicích granulomy, nepravidelné dutiny i známky klasického zánětu. Změny postihují samozřejmě i mediastinální lymfatické uzliny.

Histologie:

Miliární tuberkulóza: drobné granulomy s variabilní kaseifikací, zánět.

Orgánová tuberkulóza: rozsáhlé kaseifikující granulomy s nekrózami popraškového typu a přítomností Langhansových obrovských, mnohojaderných buněk.

Kromě granulomů je přítomen v různé míře i klasický zánět (s neutrofily nebo lymfocyty).

Pro diagnózu je rozhodující průkaz mykobakterií ve tkání (Ziehl-Neelsen, fluorescenční metody, PCR). Klinicky je důležitý prokaz imunitní reakce proti mykobakteriím (Mantoux).

V pozdějších fázích dochází k fibróze a hyalinizaci postižených tkání.

Mykobakteria jsou vysoce odolné mikroorganismy, patří mezi těch několik, které vydrží formolovou fixaci a parafinový proces; i parafinové bloky zůstávají infekční.

Obrázky

Mikroexcise procesu neznámé etiologie; histologie prokázala rozsáhlou nekrózu; barvení na mykobakteria je silně pozitivní:
Mykobakterióza, plíce, mikroexcise, HE 100x (72412)

Mykobakterióza, plíce, mikroexcise, Ziehl Neelsen 100x (72413)

Miliární tuberkulóza, plíce a slezina:
Miliární tuberkulóza, plíce, HE 20x (73396)

Miliární tuberkulóza, slezina, HE 20x (73395)

Hyalinizovaná a kalcifikovaná plicní uzlina při tuberkulóze:
Kalcifikovaná uzlina, TBC, HE 40x (74334)

Kasuistika:

Generalizovaná tuberkulóza
Jan Mazanec

Anamnéza:

  • 49 let stará žena
  • celkový lupus erythematodes, léčena 4 roky
  • prodělala pneumocystovou pneumonii
  • kachexie, mnohočetné dekubity
  • sepse, DIC
  • stav po ruptuře střeva a peritonitidě
  • uzlinový syndrom, osteoporóza, eufunkční autoimunitní thyreoiditis

Léčba:

  • dlouhodobá imunosuprese
  • antibiotika

Mnohočetná rozpadající se tuberkulózní ložiska plic; absces mozku; abscedující pyelonefritis.

Závěr:

Disseminovaná tuberkulóza při imunosupresi (plíce, střevo, ledviny, mozek).

7.7.2.1.1  Primární infekt

Pří primárním infektu jde o první setkání jedince s tuberkulózní infekcí. Sekvence událostí je následující:

  1. tbc fokus ve tkání (imunitní systém mykobakteria zpočátku toleruje)
  2. mykobakterium se šíří lymfatiky do spádové uzliny (lymfangitis, lymfadenitis)
  3. imunitní systém reaguje a tkáň s mykobakteriemi podléhá nekróze (cytotoxická reakce)
  4. nekrotické fokusy podléhají dystrofické kalcifikaci (rtg)

Toto je sled událostí při prvním setkání odolného jedince s tuberkulózou.

Primární infekt může být kdekoliv (plíce a mediastinální uzlina, střevo a mesenteriální uzlina), ale nejčastěji dnes tato situace nastává po vakcinaci (podkoží a kůže na rameni, axilární uzlina).

V dalších letech takoví jedinci vykazují vysokou imunitu vůči tuberkulóze; obranyschopnost však může klesnout.

7.7.2.1.2  Primární (hematogenní) tuberkulóza

Nastane v situaci, kdy z nějakého důvodu organismus nezvládne prvotní kontakt s mykobakteriemi. Podobně však vypadá i sekundární tuberkulóza při imunitní deficienci.

Dojde k mykobakteriální sepsi, ale na rozdíl od situace při primárním infektu nejsou mykobakteria z krve odstraněna, ale naopak dojde ke tvorbě velkého množství zánětlivých ložisek.

Tato ložiska mají charakter drobných granulomů (s kaseifikací nebo bez) a postihují prakticky celý organismus (játra, slezina, CNS atd.). Proces odpovídá tzv. miliární tuberkulóze.

Bez agresivní léčby vede tato forma ke smrti. I po léčbě mohou zůstávat následky (basilární tbc meningitis).

7.7.2.1.3  Ohraničená, neaktivní sekundární tuberkulóza

Primární infekt nebo úspěšně vyhojené ložisko sekundární tuberkulózy (například v plicních apexech) se vazivě opouzdří, vazivo hyalinizuje a kalcifikuje. Nicméně mykobakteria v těchto ložiscích někdy zůstávají po mnoho let aktivní. V případě oslabení imunity (věk, onemocnění, imunosuprese) se z těchto ložisek rozvíjí sekundární orgánová tuberkulóza.

7.7.2.1.4  Sekundární orgánová tuberkulóza s progresí

Starší, ohraničená ložiska nebo nová ložiska sekundární infekce mohou za nepříznivých okolností progredovat. Pak vzniká orgánová tuberkulóza.

Tato forma tuberkulózy zpravidla skutečně postihuje jen jeden orgán (či orgánový systém): plíce, kosti, prostatu atd. K postižení dalších orgánů dochází jen někdy.

Orgánová forma je charakterizovaná postupnou progresí procesu ve tkáni s imunitně indukovanou destrukcí tkáně. V plicích se ložiska destrukce nazývají kaverny. V podstatě se jedná o plicní abscesy. Kaverny mají různou velikost. Pokud komunikuji s bronchiálním stromem, jde o tzv. otevřenou tuberkulózu, která je vysoce nakažlivá: pacient vykašlává sputum (tuberkulózní hnis) obsahující velké množství mykobakterií.

Při poklesu obranyschopnosti se proces orgánové destrukce urychluje (rychlé úbytě, phtisis gallopans).

Narušení bronchiálních arterií zánětlivým procesem vede k masivní hemorrhagii (Rasmussenovo aneurysma, chrlení krve).

Obrázky

Tuberkulózní kaseózní pneumonie s čerstvými nekrózami, tuberkulózním exsudátem s Orthovými buňkami a četnými mykobakteriemi:
TBC kaseózní bronchopneumonie, HE 40x (72758)

TBC kaseózní bronchopneumonie, HE 40x (72759)

TBC kaseózní bronchopneumonie, Ziehl Neelsen 100x (72757)

7.7.2.2  Sarkoidóza (m. Böck)

Etiologie:

  • není známa
  • defekt imunitní regulace, autoimunitní proces
  • dříve předpokládaná etiologická souvislost s tuberkulózou se nepotvrdila
  • spouštěcí mechanismus ani ev. mikrobiální agens nebylo dosud jednoznačně prokázáno

Klinické znaky:

  • postiženy jsou nejčastěji plíce, dále lymfatické uzliny, slezina, kůže, kostní dřeň a jiné orgány
  • průběh je variabilní podle stupně rozšíření a postižení orgánů
  • respirační poruchy
  • horečka, vyčerpání
  • změny na kůži ev. jiných orgánech (splenomegalie, hepatomegalie)
  • prognóza:
    • variabilní, podle průběhu
    • isolované postižení plic vede k fibróze plicní a s ní spojeným problémům
    • isolované postižení lymfatických uzlin má dobrou prognózu
    • obecně u většiny pacientů se nemoc stabilizuje a ustoupí
    • trvalé následky hrozí u sarkoidózy CNS, oka atd.
    • terapie není kausální (kortikoidy)

Makroskopický nález:

Granulomy jsou zpravidla drobné, okem v plíci viditelné jen někdy.

Histologie:

Nekaseifikující epiteloidní granulomy s jen mírnou příměsí lymfocytů. Často jsou přítomny granulomy ve splývajících skupinách. Asteroidní inkluze a lamelární inkluze Schaumanovy bývají často přítomny, pro sarkoidózu však jednoznačně určující nejsou.

Typické jsou nekaseifikující granulomy, ale někdy může ke kaseifikaci docházet.

7.7.2.3  Hypersensitivní pneumonitis

Úvod:

Alergická reakce vznikající po dlouhodobé expozici organickým prachům (extrinsní alergická alveolitis). Mezi tyto jednotky patří farmářská plíce, nemoc chovatelů holubů a podobně. Na procesu se podílí imunitní reakce III. a IV. typu.

Etiologie:

  • organické prachy, obsahující často
    • termofilní bakterie
    • spory plísní
    • živočišné proteiny

Klinické znaky:

  • akutně po inhalaci: kašel, dyspnoe, horečka
  • nodulární zastínění na rtg plic
  • v pozdních fázích respirační selhávání a příznaky intersticiální plicní fibrózy

Histologie:

Intersticiální pneumonie s účastí lymfocytů, makrofágů a plasmatických buněk, dále tvorba drobných nekaseifikujících granulomů a intersticiální plicní fibróza a obliterativní bronchiolitis.

Obrázky

Alveolitis s granulomatózní reakcí:
Extrinsní alveolitis, HE 40x (71858)

Granulomatózní pneumonitis (alveolitis):
Granulomatózní pneumonitis, HE 60x (74333)

7.7.3  Deskvamativní intersticiální pneumonie

V popředí obrazu stojí množství makrofágů vyplňujících alveoly. Septa jsou mírně ztluštělá. Onemocnění je způsobeno kouřením; makrofágy obsahují fagocytovaný pigment (železo, uhlík). Často bývá přítomný i emfyzém.

Prognóza je dobrá: pacienti musí přestat kouřit, léčba kortikoidy potom onemocnění vyléčí.

7.7.4  Alveolární proteinóza

Úvod:

Akumulace alveolárního surfaktantu v alveolech a bronchiolech.

Etiologie:

  • získaná forma (90%) je forma autoimunitní choroby
  • kongenitální forma je vzácná (genetický defekt)
  • sekundární forma (někdy při silikóze nebo hemoblastózách) je rovněž vzácná

Klinické znaky:

  • onemocnění začíná nenápadně
  • kašel
  • dyspnoe, cyanóza
  • narůstající zastínění na plicním snímku
  • respirační selhávání
  • nemocní vykašlávají objemné sputum s fragmenty gelatinózního materiálu
  • prognóza:
    • dospělé formy často (ne vždy) progredují i přes léčbu bronchioalveolárními lavážemi
    • vrozená forma je fatální do 6 měsíců věku dítěte

Histologie:

Homogenní precipitáty vyplňující alveoly, PAS pozitivní, často s obsahem cholesterolu, PAS pozitivní. Precipitáty jsou složeny z proteinů surfaktantu.



Na začátek této strany



Pokud atlas nefunguje jak má (například se neotevírají okna s obrázky), je možné, že jste se dostali do vnitřních oblastí atlasu přímým odkazem zvenčí a tak jste vynechali některé vstupní detekční procedury. Zkuste přejít na hlavní stránku atlasu: www.muni.cz/atlases