Klasifikace:
Klasifikace maligních lymfomů je založena na jejich morfologických a imunofenotypických charakteristikách. Maligní onemocnění se chová leukemicky nebo nádorově infiltruje uzliny (nebo obojí). Maligní lymfomy mají různé chování v různých orgánech; poznámky týkající se agresivity lymfomů se týkají lymfomů uzlinových (a obecně lymfoidní tkáně, tedy i kostní dřeně, sleziny, thymu atd.). V jiných orgánech (například kůže) mají lymfomy jiný průběh a jejich klasifikace se poněkud liší.
V následujícím přehledu je uvedena klasifikace maligních (uzlinových) lymfomů podle WHO (což je novější REAL klasifikace).
Výše uvedená klasifikace je značně podrobná, v dalším se zaměříme na nejčastější formy maligních lymfomů.
Úvod:
Při klasifikaci maligních lymfomů jsou důležité morfologické charakteristiky maligních lymfomů (způsob růstu, velikost buněk, tvar jádra, velikost cytoplasmy, přítomnost a velikost jadérka, charakter chromatinu, přítomnost dalších nelymfoidních i lymfoidních buněk v nádorovém infiltrátu a další).
Dále má zásadní význam detekce antigenů pomocí protilátek. Jde o to, že
proti určitým antigenům existují (víceméně) specifické protilátky.
Vazbou značených protilátek na antigeny se prokazuje přítomnost či
chybění těchto antigenů. V praxi v běžné řeči se termín antigen
a protilátka mísí, tedy pokud řekneme tumor je CD30 pozitivní,
znamená to, že se specifická protilátka proti antigenu CD30 v tumoru
navázala a tedy že tumor obsahuje antigen CD30.
Bohužel imunofenotypická charakteristika tumorů není absolutní. Někdy jednoznačně určený tumor má vykazovat určitý antigen, ale nelze jej prokázat. Může se jednat o laboratorní chybu, nicméně je faktem, že v průběhu vývoje (zejména dediferenciace) tumory některé ze svých antigenů ztrácejí. Proto je nutné vždy přihlížet k morfologii tumoru.
Kromě určujících antigenů se prokazuje ještě přítomnost (nebo nepřítomnost) antigenů dalších, které mají vztah k biologickým vlastnostem tumoru (například proliferační marker Ki67).
Kromě zde uvedených antigenů se prokazuje ještě řada antigenů dalších, ať již histologicky nebo cytologicky (metodou průtokové cytometrie).
V dalším textu jsou uvedeny nejběžnější antigen/protilátky používané v diagnostice maligních lymfomů (zjednodušeno, ve skutečnosti jednotlivé antigeny nejsou tak specifické).
Pro detekci chromosomálních aberací (které jsou pro některé jednotky typické) se používají metody molekulární patologie. Zde se místo protilátky používá (označený) úsek nukleové kyseliny, který se naváže na komplementární nukleovou kyselinu ve tkáni. Takto lze detegovat některé typické sekvence bazí (například viry) nebo genové anomálie. Například pokud je pro daný lymfom typická určitá translokace, dostanou se do sousedství úseky nukleové kyseliny, které za normálních okolností jsou od sebe vzdáleny. Pokud je k dispozici vhodná sonda (sekvence nukleové kyseliny, která je částečně komplementární s jednou a druhou oblastí), pak při translokaci dojde k vazbě, protože sonda oba úseky přemostí. Naopak za normálního stavu k vazbě nedojde.
Nebo lze mít sondy dvě, na každý úsek jednu, značenou jiným fluorochromem. Při reakci dojde k navázání obou sond. Protože je každá sonda značená jiným fluorochromem (který emituje světlo o jiné vlnové délce, například zelenou a červenou), tak pokud jsou obě sondy vázány na obvyklá místa (daleko od sebe), prokážeme ve tkáni oddělené zelené i červené fluoreskující body). Pokud ale (po translokaci, kterou se snažíme prokázat) jsou oba úseky nukleové kyseliny těsně vedle sebe, budou zelené i červené body splývat (na kompozitním, počítačem generovaném obraze budou svítit žlutě nebo budou těsně u sebe). To je princip metody FISH (fluorescent in situ hybridization).
Klinické znaky:
Histologie:
hvězdného nebe
Obrázky
Prekurzorový lymfom; peroperační vyšetření nazmrzlo a parafinový preparát:
Prekursorový lymfom, HE nazmrzlo 40x (72646)Prekursorový lymfom, HE 100x (72645)
Úvod:
Lymfom je především v uzlinách, u leukemie nádorové lymfocyty kolují v krvi; jinak ale jsou obě jednotky totožné.
Klinické znaky:
Obrázky
Játra při chronické lymfatické leukemii:
Játra, chronická lymfatická leukemie, Makro, pitva (70411)Játra, chronická lymfatická leukemie, Makro, pitva (70412)
Histologie:
Obrázky
Játra při chronické lymfatické leukemii:
Chronická lymfatická leukemie, játra, HE 40x (72264)
Lymfatická uzlina, chronická lymfatická leukemie:
Chronická lymfatická leukemie B, HE 100x (73035)Chronická lymfatická leukemie B, CD20 40x (72993)Chronická lymfatická leukemie B, Ki67 40x (72994)
Klinické znaky:
Histologie:
V typické formě tumor infiltruje lymfatickou uzlinu a vytváří reakční centra. Může být problém tento tumor odlišit od B aktivace uzliny, od které se liší tím, že nádorová reakční centra jsou větší, vykazují nižší mitotickou aktivitu a počet makrofágů fagocytujících jaderné fragmenty je výrazně snížen (nebo nejsou žádné).
Cytologicky se tumor skládá ze dvou typů buněk: centrocytů (malé lymfoidní elementy s úzkou cytoplasmou a nepravidelnou jadernou konturou se zářezem) a centroblastů (velké buňky se světlými jádry a několika výraznými jadérky). Centrocyty jsou zpravidla v početní převaze.
Typická (v 90% případů) je translokace (14;18), díky které se dostávají k sobě IgH a bcl2 genové lokusy, což vede k overexpresi bcl2. bcl2 je antagonista apoptózy; nádorové buňky proto déle přežívají. Patrně proto nejsou v reakčních centrech přítomny jinak obvyklé makrofágy s fagocytovanými jadernými fragmenty apoptotických lymfoidních buněk.
Obrázky
Folikulární lymfom, infiltrace myokardu a peritonea:
Folikulární lymfom, myokard, HE 20x (73362)Folikulární lymfom, myokard, HE 20x (73363)
Klinické znaky:
Histologie:
B markery jsou pozitivní (CD79a).
Různé chromosomální anomálie jsou asi ve třetině případů.
Obrázky
Difusní velkobuněčný lymfom:
Velkobuněčný lymfom, uzlina, HE 100x (72259)
Centrifugát cytologického pleurálního výpotku při difusním velkobuněčném lymfomu B:
Anaplastický velkobuněčný lymfom, cytologie pleurálního výpotku, PAP 40x (72268)
Velkobuněčný lymfom, uzlina:
Velkobuněčný B lymfom, uzlina, HE 20x (72812)Velkobuněčný B lymfom, uzlina, HE 100x (72811)Velkobuněčný B lymfom, uzlina, CD79a 40x (72815)Velkobuněčný B lymfom, uzlina, CD20 40x (72813)Velkobuněčný B lymfom, uzlina, Ki67 40x (72816)Velkobuněčný B lymfom, uzlina, CD3 40x (72814)
Velkobuněčný lymfom, uzlina:
Difusní velkobuněčný lymfom B, HE 20x (73374)
Klinické znaky:
Histologie:
Hustý difuzní infiltrát z velkých buněk s velkými jádry s centrálně uloženými nukleoly, širokou cytoplasmou a perinukleárním projasněním. Vysoká mitotická aktivita, Ki67 přes 95%.
Imunohistochemie: MUM1 a CD138 jsou pozitivní, CD20 je negativní.
Obrázky
Plasmablastický lymfom, klinicky se projevoval jako nosní polyp:
Plasmablastický lymfom jako nosní polyp, HE 60x (74185)Plasmablastický lymfom jako nosní polyp, CD138 60x (74193)Plasmablastický lymfom jako nosní polyp, CD79a 60x (74195)Plasmablastický lymfom jako nosní polyp, CD20 60x (74194)
Úvod:
Existuje několik forem Burkittova lymfomu: endemický africký typ, sporadický evropský typ a typ asociovaný s AIDS.
Etiologie:
Klinické znaky:
Histologie:
Difuzní hustý infiltrát tvořený středně velkými buňkami, naléhající jedna na druhou.
Jádra jsou oválná, s hrubým chromatinem a jadérky. Cytoplasma je úzká, mírně
bazofilní, nevýrazná. Mitózy jsou četné, rovněž jsou četné apoptózy.
Mezi buňkami jsou rozloženy makrofágy fagocytující jadernou debris apoptotických
nádorových buněk. Buňky při malém zvětšení tvoří tmavě modré pozadí s nepravidelně
rozloženými světlými makrofágy; tento obraz se přirovnává ke hvězdnému nebi.
Buňky exprimují B markery (CD20, CD10, monotypické řetězce kappa a lambda) a bcl6.
Translokace c-myc genu 8. chromozomu je pro tento tumor typická: t(8;14), t(2;8), t(8;22). EBV je rovněž v části případů přítomen, zejména u afrického typu.
Úvod:
Pro tumory této skupiny je typická maligní proliferace plasmatických buněk. Často si tyto buňky drží schopnost produkovat imunoglobuliny, které jsou ovšem inkompletní, bez vztahu ke skutečnému antigenu a jsou identické, stejně produkované všemi nádorovými buňkami (klonalita).
Klasifikace:
Lymfoplasmocytární lymfom je tumor obdobných vlastností, i zde jsou produkovány imunoglobuliny (IgM).
Klinické znaky:
Obrázky
Mnohočetné metastázy myelomu v kostech lebky:
Mnohočetný myelom, lebka, Makro, pitva (71751)Mnohočetný myelom, lebka, Makro, pitva (71752)
Kostní dřeň u mnohočetného myelomu:
Mnohočetný myelom, páteř, Makro, pitva (71753)Mnohočetný myelom, infiltrace žebra a páteře, Makro, pitva (71757)Mnohočetný myelom, kostní dřeň páteře, Makro, pitva (71754)
Hlavice femuru, mnohočetný myelom:
Mnohočetný myelom, hlavice femuru, Makro, pitva (71755)
Metastáza myelomu na peritoneu:
Mnohočetný myelom, metastáza na peritoneu, Makro, pitva (71756)
Nekrotizující enterokolitis, Waldenströmova makroglobulinemie:
Nekrotizující colitis u Waldenströmovy makroglobulinemie, Makro, pitva (70197)
Myelomová ledvina:
Lymfom, ledvina, Makro, pitva (71090)Ledvina při myelomu, Makro, pitva (71108)
Histologie:
Tumor se skládá z množství nádorových plasmocytů, které se morfologicky nemusí příliš lišit od normálních plasmocytů. Některé buňky jsou dvoujaderné. Prokazuje se mitotická aktivita. Typické bývají nitrobuněčná depozita bílkovin (Mottovy buňky s četnými eosinofilními inklusemi v cytoplasmě, intracytoplasmatická eosinofilní Russelova tělíska a intranukleární inkluse Dutcherovy). Dále jsou často přítomna depozita amyloidu.
Pozitivní plasmocytární markery (CD138).
Časté genové anomálie.
Obrázky
Waldenströmova makroglobulinemie, kostní dřeň:
Waldenströmova makroglobulinemie, kostní dřeň, HE 40x (71758)Waldenströmova makroglobulinemie, kostní dřeň, Giemsa 40x (71759)
Anamnéza:
První příznaky: před čtyřmi měsíci náhlá bolest pravého stehna,tupá bolest při zátěži, která se stupňovala, kulhal při chůzi, musel chodit o berli, dále pozoroval zvýšenou únavu a pocení. Navštívil ortopeda, byl proveden rentgen pravé kyčle a kolene, nikoliv diafýzy femuru. Ortoped bolest přisoudil arthrose II. stupně v pravém kyčelním kloubu a poslal pacienta na rehabilitaci. Rehabilitace potíže jen zhoršovala a bolest nereagovala na analgetika.
Hospitalizace: po čtyřech měsících od prvních příznaků byl pacient přijat pro patologickou frakturu diafýzy pravého femuru. Při práci na zahradě ucítil silnou bolest v pravém stehnu, bolestí omdlel na dobu blíže neurčenou. Na epizodu si pamatuje, nezvracel. Byla provedena otevřená biopsie z fraktury diafýzy femuru, osteosyntéza a další diagnostická vyšetření.
Další hospitalizace a terapie: stanovena diagnóza mnohočetného myelomu, provedena další vyšetření, stanovení klinického stádia I. dle ISS a II. a dle Durieho a Salmona a zahájena léčba paliativní radioterapií a chemoterapií CVD junior (zahrnuje cykolofosfamid, Velcade-bortezomib a dexametazon). Hospitalizace komplikována hlubokou žilní trombózou pravé dolní končetiny.
Současný stav: pacient po druhém cyklu chemoterapie, subjektivně se cítí dobře, bolest necítí, léčbu snáší dobře.
Obrázky
První vyšetření, elektroforéza séra a moči; sérum — linie mIgA
kappa v beta zóně, moč — negativní:
Myelom, první nález, moč, LAB (74314)Myelom, první nález, imunofixace, moč, LAB (74315)
Druhé vyšetření, elektroforéza séra a moči; sérum — linie mIgA
kappa v beta zóně, moč — negativní:
Myelom, druhý nález, moč, LAB (74316)Myelom, druhý nález, imunofixace, moč, LAB (74317)
Scintigrafie skeletu (zvýšená aktivita v Th12 a pravém femuru):
Myelom, zvýšená aktivita při scintigrafii, Scintigrafie (74296)
Patologická fraktura femuru, rtg:
Myelom, fraktura femuru, Rtg (74293)
Osteolýza těla obratle, CT a rekonstrukce v sagittální rovině:
Myelom, osteolýza obratle, CT, Rtg (74294)Myelom, osteolýza obratle, CT, sagittální rekonstrukce, Rtg (74295)
Histologie:
V kostní dřeni jsou rozsáhlé infiltráty tvořené plasmatickými buňkami, pozitivními na CD138. Imunohistochemická reakce na lehké řetězce kappa a lambda je pozitivní pouze s řetězci kappa, což je znak klonality a tedy i maligní proliferace.
Obrázky
Kostní dřeň s plasmocytárními infiltráty, CD138+, klonálními (kappa), HE:
Myelom (femur), HE 60x (74311)
Úvod:
B lymfomy vznikající nejen v uzlinách a slezině, ale také extranodálně (sliznice, kůže, žlázy atd).
Klinické znaky:
Histologie:
Tumor se skládá z malých lymfocytů, nodulárně uspořádaných, místy mohou být přítomna reakční centra. V infiltrátu jsou dále přítomny lymfoplasmocytoidní a plasmatické buňky a malý počet centroblastů. Dále jsou přimíseny (normální) T lymfocyty. Nádorové buňky někdy destruují epitel.
Imunofenotyp: CD20, CD79a, bcl2.
Translokace genů pro těžké řetězce bývají přítomny u většiny tumorů, navzájem se však tumory od sebe liší (jiné translokace bývají u kůže, jiné u žaludku atd.).
Klinické znaky:
Histologie:
Naznačeně nodulární nebo difuzní růst se zbytky reakčních center. Nádorové buňky jsou malé lymfocyty s úzkou cytoplasmou, tmavými jádry, často se zářezem. Někdy jsou buňky větší (blastická varianta s rychlejším průběhem).
Imunofenotyp: CD20, kappa nebo lambda řetězce, CD5. Charakteristická je dále pozitivita na cyklin D1.
Lymfom z plášťových buněk je u většiny případů asociován s translokací (11;14), čehož se diagnosticky využívá.
Obrázky
Lymfom z plášťových buněk:
Lymfom z plášťových buněk (mantle cell), HE 100x (72260)
Klinické znaky:
Histologie:
Nádorové buňky mají četné jemné výběžky, viditelné speciálními technikami (fázový kontrast, elektronový mikroskop). I v HE je tumor zpravidla rozpoznatelný: malé, okrouhlé buňky které na sebe nenaléhají.
Imunofenotyp: CD20, kappa, lambda, monocytární antigeny CD11c, CD25, CD103
Obrázky
Leukémie z vlasatých buněk, punkce kostní dřeně, HE, CD20, PAS, DBA44:
Trichocelulární leukemie, HE 100x (72411)Trichocelulární leukemie, CD20 100x (72410)Trichocelulární leukemie, PAS 100x (72422)Trichocelulární leukemie, DBA44 100x (72421)
Leukémie z vlasatých buněk:
Leukemie z vlasatých buněk, HE 20x (73365)
Vladimír Šišovský
Úvod:
Velmi vzácný lymfom, kde atypické, velké B lymfocyty jsou přítomny intravaskulárně v malých až středně velkých cévách, zejména v kapilárách a postkapilárních venulách. Tumor postihuje různé orgány, distribuce se případ od případu liší.
Klinické znaky:
Histologie:
Atypické velké B lymfoidní buňky intravaskulárně.
Obrázky
Intravaskulární B lymfom, ledvina, mícha, myokard, plíce:
Intravaskulární B lymfom, ledvina, HE 60x (73937)Intravaskulární B lymfom, mícha, HE 60x (73938)Intravaskulární B lymfom, mícha, CD20 60x (73951)Intravaskulární B lymfom, myokard, HE 60x (73949)Intravaskulární B lymfom, plíce, HE 60x (73952)
Úvod:
Tvoří přibližně 15% všech lymfomů, výskyt u jednotlivých orgánů se však liší. Do této kategorie patří T lymfomy (exprimují T markery), NK lymfomy z natural killer lymfocytů (CD56, perforin, granzym) a také lymfomy, které neexprimují žádný marker (0 lymfocyty).
Etiologie:
Klinické znaky:
Histologie:
Difuzní infiltrát se skládá z T lymfoidních buněk (střední velikosti až velkých) s pleomorfními jádry.
Imunofenotyp: CD3, CD4, CD25; CD8 je negativní.
V nádorových buňkách lze prokázat HTLV-1 provirus.
Úvod:
Mycosis fungoides je epidermotropní T kožní lymfom složený z malých až středně velkých lymfocytů s cerebriformními jádry.
Sézaryho syndrom je dle klasické definice lymfom charakterizovaný erytrodermií, generalizovanou lymfadenopatií a přítomností nádorových Sézaryho buněk. Moderní kriteria jsou založena na absolutních počtech nádorových buněk v krvi, vysokém poměru CD4 a CD8 lymfocytů, ztrátou aspoň některých T markerů nebo klonalitou nádorového infiltrátu.
Klinické znaky:
Histologie:
Histologická diagnostika časných fází mycosis fungoides je velmi obtížná, protože časný nádorový infiltrát nelze odlišit od běžného lymfocytárního infiltrátu při dermatózách. O něco později je již nález specifičtější: lymfocyty se řadí v řádcích v bazální vrstvě epidermis a pronikají do epidermis (epidermotropismus). Na rozdíl od běžných dermatóz není přítomna spongióza. Kromě toho existuje řada pomocných kritérií (lymfocyty v epidermis jsou o něco větší, infiltrát je hustší nad cévami než pod nimi atd.); důležité jsou tak jako u většiny kožních chorob i klinické údaje.
Později je již obraz typický: výrazný epidermotropismus, někdy s tvorbou shluků nádorových lymfocytů v epidermis (tzv. Pautrierovy mikroabscesy), vzrůstající polymorfie infitrátu s jadernými nepravidelnosti a cerebriformními jádry. V dermálním infitrátu bývají též roztroušeně eosinofily.
V tumorózním stadiu již infiltrát nejeví epidermotropismus a tvoří se hustá, rozsáhlá, dermálně uložená ložiska mitoticky aktivního, jednoznačně maligního lymfoidního infiltrátu.
Imunofenotyp: T markery CD3, CD40RO; v typických případech jsou CD4 lymfocyty četnější než CD8. Exprese některých markerů se ztrácí (CD3, CD5). Specifický marker neexistuje, diagnóza se opírá především o nález v HE.
Genetické anomálie (zejm. v genu T receptoru) jsou časté, žádná však není specifická.
Klinické znaky:
Histologie:
Infiltrát se podobá infiltrátu při MF, epidermotropismus někdy chybí. U třetiny pacientů není histologický nález specifický.
V lymfatických uzlinách je přítomen hustý, splývající infiltrát z Sézaryho buněk, stírající normální strukturu uzliny.
Pro diagnózu je dále důležitý leukemický nález.
Imunofenotyp: CD3 a CD4 jsou pozitivní, CD8 negativní.
Klonální přeskupení genů pro T receptor, specifická anomálie neprokázána, spektrum je podobné MF.
Rozsáhlá infiltrace uzlin výrazně atypickými velkými T lymfodními buňkami.
Prognóza záleží na přeskupení ALK genu na chromozomu 2p23:
Obrázky
Velkobuněčný anaplastický lymfom T, kůže:
Anaplastický velkobuněčný T lymfom, HE 20x (6167)
Nádorové elementy jsou lymfocyty s modravou cytoplasmou obsahující azurofilní granula. Jedná se o T lymfocyty nebo NK buňky. Tumor je leukemický, kostní dřeň je fokálně infiltrovaná, u části případů je infiltrát též ve slezině.
Průběh je variabilní, zpravidla u NK varianty horší.
Tumor typicky postihuje nasopharynx (ale může se vyskytnout i jinde). Většina tumorů vychází z NK buněk (CD56).
Prognóza je špatná: tumor vede k rozsáhlým nekrózám střední části obličeje a nasopharyngu s destrukcí tkání a obnažením kostí (dřívější názvy této jednotky jsou letální granulom nebo maligní Woods Krauseho retikulóza). Tumor totiž invaduje cévy, což vede k jejich obstrukci a rozsáhlým ischemickým nekrózám (které zároveň komplikují diagnózu a přesnou typizaci nádorových elementů).
Odpověď na cytostatickou léčbu je slabá.
Úvod:
Heterogenní skupina T lymfomů nezařazených do žádné z přesně vymezených kategorií. Skládají se z lymfocytů různých velikostí, u některých je výrazná doprovodná nenádorová infiltrace (B lymfocyty, neutrofily aj.).
Nádorové lymfocyty vykazují T markery, některé CD4 a/nebo CD8. T receptory jsou buď alfa/beta nebo gama/delta.
Prognóza je variabilní, spíše však špatná (zejména u jednotek s gama/delta T receptory). Klinicky tumor probíhá pod obecnými znaky lymfomu (horečky, vyčerpání, ztráta na váze, lymfadenopatie, selhání imunity).
Úvod:
Hodgkinova choroba je skupina lymfomů vznikajících téměř vždy v lymfatických uzlinách. Definujícím maligním elementem je Hodgkinova buňka, zejména ve formě buňky Reed-Sternbergovy.
Klasifikace:
Staging je založen na rozsahu nádorové infiltrace, zjednodušeně platí:
Klinické znaky:
Hodgkinovy buňky jsou vlastní nádorové buňky. Vyskytují se v různých formách a jsou typické pro různé formy choroby.
lakunamiv cytoplasmě
Buňky velmi podobné Hodgkinovým se vyskytují i u jiných lymfomů a u nenádorových uzlinových procesů. Proto přítomnost těchto buněk je nutno vždy hodnotit v souvislosti s celým histologickým obrazem léze.
Pozor: imunofenotyp Hodgkinových buněk je shodný u klasické formy choroby a liší se typu s lymfocytární predominancí.
Klinické znaky:
Histologie:
Uzlina je zpravidla rozdělena širokými kolagenními septy na noduly. Z Hodgkinových buněk jsou pro nodulární sklerózu typické lakunární buňky; RS buňky se však vyskytují také. Dále jsou přítomny plasmatické buňky, eosinofily a makrofágy.
Imunofenotyp: nádorové buňky jsou CD15 a CD30 pozitivní (a negativní na B a T markery)
Obrázky
Hodgkinova choroba, nodulární skleróza:
M. Hodgkin, nodulární skleróza, HE 40x (72252)Hodgkinův lymfom, nodulární skleróza, HE 100x (72239)
Jiný případ nodulární sklerózy:
m. Hodgkin, nodulární skleróza, HE 20x (72901)m. Hodgkin, nodulární skleróza, HE 100x (72900)m. Hodgkin, nodulární skleróza, HE 100x (72902)
Klinické znaky:
Histologie:
Rozsáhlá destruktivní infiltrace uzliny polymorfním infiltrátem skládajícím se z nádorových buněk a reaktivního buněčného pozadí:
Imunofenotyp: nádorové buňky jsou CD15 a CD30 pozitivní (a negativní na B a T markery)
Obrázky
Hodgkinova choroba, smíšená buněčnost:
M. Hodgkin, smíšená buněčnost, HE 100x (72253)
Hodgkinova choroba, smíšená buněčnost, HE, cytologický preparát:
M. Hodgkin, smíšená buněčnost, HE 60x (10035)M. Hodgkin, smíšená buněčnost, cytologie 60x (10034)
Klinické znaky:
Histologie:
Většina infitrátu je tvořena reaktivními lymfocyty, které difuzně infiltrují uzlinu (infiltrát je lehce nodulární). Přítomny jsou RS buňky a mononukleární buňky Hodgkinovy.
Imunofenotyp: nádorové buňky jsou CD15 a CD30 pozitivní (a negativní na B a T markery)
Klinické znaky:
Histologie:
Infitrát se skládá z velmi četných, polymofrních RS buněk a buněk Hodgkinových. Reaktivní složka infiltrátu není výrazná, častější jsou hlavně lymfocyty.
Imunofenotyp: nádorové buňky jsou CD15 a CD30 pozitivní (a negativní na B a T markery)
Klinické znaky:
Histologie:
Nodulární infiltrát v lymfatické uzlině, složený z malých lymfocytů. Typickým elementem jsou lymfohistiocytární buňky. Další buněčná příměs je jen minimální. Typických RS buněk je velmi málo.
Imunofenotyp: CD15 a CD30 negativní, CD20 pozitivní; imunofenotyp je tedy zcela jiný než u ostatních forem Hodgkinovy choroby (proto se tato jednotka klade v klasifikaci zvlášť).
Obrázky
Hodgkinova choroba, lymfocytární predominance:
M. Hodgkin, lymfocytární predominance, HE 20x (73366)