Edém mozku, hydrocefalus   (Josef Feit)

18.2  Edém mozku, hydrocefalus

Edém mozku je změna podmíněná nadměrným hromaděním vody a natria v mozkové tkáni. Může být difuzní nebo ohraničený. Není totožný se zvětšením objemu při překrvení mozku na podkladě vazodilatace nebo ztížení odtoku venózní krve.

Makroskopicky se difuzní edém jeví jako zvětšení objemu, mozek je v porovnání s normou měkčí a těžší, závity jsou oploštělé, rýhy zúžené, mozkové komory štěrbinovité, mozek se zdá být poněkud větší, než objem dutiny lební.

Mozková tkáň na řezu lne k noži, bílá hmota se lehce vyklenuje na rovinu řezu. Pia mater bývá prosáklá. Je-li edém větší a trvá-li delší dobu, vznikají 3 hlavní typy herniace (tlakové konusy) mozkové tkáně:

• Herniace interhemisferická vzniká při edému jedné hemisféry vtlačením gyrus cinguli pod volný okraj falx cerebri.
• Herniace transtentoriální (conus temporalis), vzniká vtlačením uncus gyri hippocampi přes okraj tentoria směrem do zadní jámy lební.
• Herniace tonzil mozečku (conus occipitalis), vzniká vtlačením mozečkových tonzil do foramen occipitale magnum. Na povrchu mozku je hranice herniace snadno rozlišitelná jako vtlačená rýha. Při větší, déle trvající herniaci může být vtlačená tkáň výrazně překrvená, vzácněji prokrvácená a nekrotická.
• Fungus cerebri je zvláštní druh herniace, která může vzniknout po mozkových operacích. Edematozní mozková tkáň je vtlačena do trepanačního otvoru v kalvě a nadzvedává jeho kostěný kryt. Ohraničený edém mozku je pravidelným nálezem v okolí mozkových malácií, tumorů, krvácení, abscesů.

Neměnný prostor dutiny lební omezuje narůstání objemu edémem se zvětšujícího mozku. Zvětšováním mozku vzrůstá intrakraniální tlak a zhoršuje se prokrvení mozkové tkáně. Edém provází řadu patologických stavů (mozkovou ischemii, nádory, encefalitidy, meningitidy, toxická poškození, osmotické změny krve, hydrocefalus). Patogeneticky je edém mozku konvenčně dělen na 3 druhy: vazogenní, cytotoxický a intersticiální. Mikroskopicky je oteklá mozková tkáň světlejší, v neuropilu vznikají velmi drobné vakuolární útvary, cytoplazma astrocytů i jejich výběžky zduřují, v okolí kapilár se objevují opticky prázdné prostory, myelin je méně intenzivně zbarven.