Atlas patologie novorozence

3.4 Porodní poranění

Úvod:

Porodním poraněním rozumíme všechny formy mechanického traumatu, které plod utrpí v průběhu porodu.

Většina porodních poranění nemá závažné klinické důsledky. Nejčastější jsou zlomenina klíční kosti, paréza lícního nervu, paréza plexus brachialis, poranění hlavy, oděrky a tržné rány, sufuze. Poranění mozku nebo míchy může končit i smrtí plodu, tyto smutné případy se však v dnešní době s rozšířením možnosti provedení císařského řezu téměř nevyskytují.

Porodní traumatismus je úzce spjat s porodní asfyxií, neboť mnohé patologické stavy jsou současně predispozicí jak k porodní asfyxii, tak k poranění za porodu. Trauma se může projevit také šokem s následným hypoxicko-ischemickým poškozením orgánů novorozence. V takových případech není možné určit, zda byl plod poškozen konkrétně asfyxií nebo porodním traumatem.

Etiologie:

Predispozicí k porodnímu poranění jsou:

asfyxie
operativní porod (kleště, vakuumextrakce)
porod koncem pánevním
makrosomie plodu
kefalopelvický nepoměr
překotný nebo protrahovaný porod
některé malformace plodu

3.4.1 Extrakraniální poranění

3.4.1.1 Poranění měkkých tkání

Klinické znaky:

Podkožní výrony a tržné rány jsou běžné u plodů nedonošených.

3.4.1.2 Poranění vnitřních orgánů dutině břišní

Klinické znaky:

Subkapsulární hematom jater s následnou rupturou a krvácením do břišní dutiny je vzácným závažným poraněním. Projevy hemorhagického šoku je mohou objevit se zpožděním. Hematom vzniká častěji u plodu se zvětšenými játry, plodů nedonošených a asfyktických.

3.4.1.3 Poranění periferních a hlavových nervů

Klinické znaky:

paréza brachiálního plexu
vzniká při obtížném vybavení ramének makrosomních plodů a při extrakci koncem pánevním
stejným mechanismem může zároveň dojít ke zlomenině kosti pažní, klíční nebo paréze lícního nervu
paréza horního typu (Erbova paralýza) v rozsahu C5-C6 je nejčastější formou, horní končetina je ve vnitřní rotaci, extendována v loketním kloubu.
většina dětí se uzdraví do 3 – 6 měsíců
paréza faciálního nervu
paréza je způsobena stlačením periferní části nervu při klešťovém ale i spontánním porodu (zde stlačením hlavičky proti kostěným částem porodních cest)
typická je asymetrie obličeje při pláči
ke zlepšení dochází během prvního týdne
paréza n. phrenicus
způsobuje parézu příslušné poloviny bránice

3.4.1.4 Zlomeniny kostí

Úvod:

Zlomenina klíční kosti je nejběžnějším typem porodní zlomeniny, je poměrně častá při porodu koncem pánevním a při obtížném porodu komplikovaném dystokií ramének.

Zlomenina dlouhých kostí humeru či femuru je poměrně vzácná.

3.4.2 Kraniální trauma

Klinické znaky:

Porodní nádor (caput succedaneum)
- difúzní hemoragický edém kůže a podkoží naléhající části hlavičky
- je běžný a nevyžaduje léčení, samovolně vymizí
- při porodu užitím vakuum extraktoru vzniká výraznější poměrně ohraničený porodní nádor se sufuzemi, kožními oděrkami či výraznějším krvácením
Kefalhematom
- subperiostální krvácení, které nepřesahuje hranice postižené kosti.
- typický nad parietální kostí
- časté je spojení s frakturou této kosti
- nemá větší klinický význam
- objevuje se i při nekomplikovaných porodech záhlavím
Subdurální krvácení a trhliny duplikatur tvrdé pleny
- nadměrná komprese hlavičky v rovině předozadní nebo šikmé s podsunutím kostí lebního krytu v místě vazivových švů
- trhliny duplikatur tvrdých plen jsou pozorovány v úponu tentoria na falx, méně ve falxu samotném
- subdurální krvácení vzniká buď rupturou přemosťujících žil nebo šířením trhlin tentoria a falxu do mozkových splavů
- infratentoriální hematomy, i relativně drobné, mají závažné klinické důsledky, protože tlačí na důležitá centra v mozkovém kmeni, mohou být i smrtelné
- supratentoriální krvácení může zůstat bez klinických projevů, ale jindy se objevují příznaky hypovolemického šoku či pomalejší anemizace.
Zlomeniny lebních kostí:
- lineární zlomeniny kostí
- impresivní fraktury kostí
- mnohočetné infrakce kostí lebního krytu (často obou kostí parietálních) jsou závažnou formou traumatu spojenou s intrakraniálním krvácením
Osteodiastáza okcipitální kosti
- kost týlní u novorozence je tvořena několika částmi spojenými synchondrosou
- při porodu může dojít k posunu v synchondróze, kdy šupina kostí týlní je vtlačena dovnitř a tlačí na struktury procházející velkým týlním otvorem
- ve smrtelně končících případech je utlačen mozkový kmen nebo dochází k masivnímu krvácení do zadní jámy z natržených splavů
- bylo popsáno také zhmoždění mozečku s embolií nervové tkáně do plic a dalších orgánů
Zlomenina klíční kosti je nejběžnějším typem porodní zlomeniny. Je poměrně častá při porodu koncem pánevním a při obtížném porodu komplikovaném dystokií ramének
Zlomenina dlouhých kostí humeru či femuru je relativně vzácná
Poranění míchy
- při komplikovaném porodu koncem pánevním násilnou trakcí, velmi vzácně při porodu záhlavím
- krční nebo horní hrudní mícha bývá zhmožděna a v těžkých případech přerušena
- dítě se rodí mrtvé nebo zmírá časně porodu na respirační selhání
- tato velmi závažná forma porodního traumatu v dnešní době již prakticky vymizela, a to díky vysokému počtu porodů koncem pánevním ukončených plánovaným císařským řezem.

Porodní poranění

3 Patologie novorozence

3.4 Porodní poranění

3.4.1 Extrakraniální poranění

3.4.1.1 Poranění měkkých tkání

3.4.1.2 Poranění vnitřních orgánů dutině břišní

3.4.1.3 Poranění periferních a hlavových nervů

3.4.1.4 Zlomeniny kostí

3.4.2 Kraniální trauma