Homogenní typ fluorescence nalézaný na substrátu buněk buněčné kultury HEp-2. Ten má výhodu v tom, že dovoluje indikovat širší škálu ANA, a to zejména proto, že obsahuje řadu buněk v různé fázi mitotického cyklu. Protože ANA pozitivní séra obsahují obvykle více typů těchto protilátek, mohou se jednotlivé imunofluorescenční vzory překrývat. Tento fakt obvykle zjišťujeme až při titraci.

Akcentované zbarvení periferie HEp-2 buněk má několikerý výklad. Zatímco při užití substrátu myších jater byl tento typ dáván do vztahu k přítomnosti anti-dsDNA protilátek a indikoval závažnější průběh SLE se sklonem k lupózní nefritis, na substrátu HEp-2 je v těchto závažných případech popisován homogenní typ fluorescence, event. v kombinaci s akcentací lemu buněk. Těžce k rozeznání je typ fluorescence u sér s protilátkami proti laminům, což jsou antigeny polypeptidové povahy patřící do skupiny intermediárních filament. Tento typ bývá překryt silněji zastoupenými protilátkami (anti-dsDNA) u SLE. Klinický význam posledně uvedených protilátek spočívá v tom, že indikují některé imunologické změny přítomné jak u SLE, tak i u systémové sklerózy (vasculitis, trombocytopenie a Raynaudův jev). Zbarvení periferie buněčného jádra může být i artefaktem (nekvalitní substrát).

Test se substrátem Crithidium luciliae. Využívá okolnosti, že u prvoků bývá bičík upevněn na kinetoplastu, který obsahuje nativní dsDNA. Pozitivní IF test indikuje přítomnost anti-dsDNA protilátek. Test je vysoce specifický, ale méně citlivý.

Na obrázku je hrubě zrnitý typ IF („coarse speckled“), v tomto případě navíc kombinovaný s typem nukleolárním. Hrubě zrnitý typ indikuje přítomnost protilátek proti antigenům U1-snRNP (typické pro Sharpův syndrom) nebo proti Sm proteinům (indikuje SLE). Vzhledově blízký typ je tzv. velkozrnitý typ („large speckled“), který má vztah k přítomnosti protilátek proti heterologní skupině ribonukleárních proteinů obsažených v jaderné matrix. Je pozitivní např. u některých případů Sharpova syndromu i u dalších revmatických chorob. Přítomnost jemného zrnění (nezobrazeno) má mj. vztah k přítomnosti protilátek proti Ro (SS-A) a La (SS-B).

Nukleolární typ fluorescence v séru nemocné s diagnózou systémové sklerodermie. Při použití kvalitní optiky je možné rozeznat i další podtypy nukleolární fluorescence asociované většinou se systémovou sklerodermií.

Protilátky proti centromerám jsou charakteristické asi pro 60% nemocných s CREST syndromem. Tento typ protilátek není určitelný (podobně jako např. protilátky anti-Ro a anti-La) na substrátech ze tkání hlodavců.

Protilátky typu „few nuclear dots“ obsahují v průměru do cca 6 diskrétních bodů na jádro. Výskyt nejčastěji u primární biliární cirhózy a chronické aktivní hepatitidy. Antigen (p80-coilin) patří do skupiny malých jaderných ribonukleoproteinů a je asociován s fibrillarinem. Jeho funkce je zatím neznámá. Podobným typem je „multiple nuclear dots“, lišící se počtem diskrétních bodů na jádro (v tomto případě je jich v průměru kolem 10). Klinické asociace: Sjögrenův syndrom, řidčeji SLE a též primární biliární cirhóza.

Substrát HEp-2 lze použít i k detekci antimitochondriálních protilátek. Běžnější je užití tkání krysy (játra, ledviny, žaludek). Přítomnost těchto protilátek je charakteristická pro primární biliární cirhózu. Lze ji rovněž nalézt u osob se systémovou sklerodermií nebo překryvnými syndromy.

Detekce protilátek proti povrchovým antigenům keratinocytů je ve srovnání s přímou IF kůže méně citlivá, přesto asi v 90% dává pozitivní výsledky, zejména u rozvinutého pemphigus vulgaris. Protilátky indikující aktivitu choroby jsou typu IgG4 nebo IgG1. Charakteristická je depozice autoprotilátek zaměřených proti desmosomům (hlavním autoantigenem u pemphigus vulgaris je desmoglein I., u pemphigus foliaceus desmoglein III.) ve tvaru síťky, lokalizované v mezibuněčném prostoru. Proto také starší označení je ICS protilátky (protilátky proti intercelulární substanci).

Bulózní pemfigoid je charakterizován vazbou protilátek na zónu bazální membrány (BMZ). Hlavní antigeny byly charakterizovány metodou imunoblotingu jako BP 230 a BP 180 (u herpes gestationis BP 180). Korelace s aktivitou choroby je méně těsná. U jizvícího pemfigoidu, kde jsou protilátky proti lamininu, nepřímá fluorescence (na rozdíl od citlivější přímé metody) většinou selhává.

Protilátky (IgA) proti endomysiu jsou charakteristické pro dermatitis herpetiformis a celiakii. Endomysium je vazivová struktura obklopující snopce hladkého svalstva ve tkáních žaludku, střeva a jícnu. Protilátky proti retikulinu jsou podobné (event. mohou mít i stejné epitopy s endomysiálními protilátkami).

Protilátky proti cytoplazmatickým antigenům neutrofilů (ANCA) jsou významné v diagnostice vaskulitid, resp. v monitorování průběhu některých vaskulitid. U typu C-ANCA je přítomno granulární až homogenní zbarvení cytoplazmy s minimální fluorescencí nukleárních laloků. Antigenem je proteináza 3. S pozitivitou C-ANCA se setkáme u Wegenerovy granulomatózy, syndromu Churg-Strauss a mikroskopické polyarteritidy.

Typ P-ANCA je charakterizován zbarvením okrajů jaderných laloků neutrofilů. Bývá pozitivní u polyarteritis nodosa, ulcerózní colitis, sklerotizující cholangitis, m. Crohn, některých forem uveitis, mikroskopické polyarteritis, SLE a revmatoidní artritidy. Antigenem je myeloperoxidáza.

Uvedený přehled si klade za cíl rozšířit představu o výsledcích a možnostech vyšetřování metodou nepřímé imunofluorescence. Je pochopitelné, že může uvést jen některé nejběžnější příklady použití této v detailnějším pohledu značně složité problematiky.