Atlas
 

Poruchy vzdušnosti plíce



7  Patologie plic

7.3  Poruchy vzdušnosti plíce

7.3.1  Snížená vzdušnost plíce

7.3.1.1  Atelektáza

Atelektáza je vrozeně snížená vzdušnost plicního parenchymu, zpravidla ložisková. Je způsobena nedostatečným rozvinutím plicního parenchymu (zejména u nezralých novorozenců s nízkou tvorbou surfaktantu). Terapie zvýšenými hladinami kyslíku je problematická vzhledem k toxicitě (oční pozadí). Terapie umělou ventilací je komplikována sklonem již rozvinutých částí plic k hyperventilaci (a tedy emfyzému) spíše než tendencí k rozvinutí atelektatických částí plíce. Podrobněji viz kapitola o patologii novorozenců.

7.3.1.2  Kolaps plíce

Úvod:

Kolaps plíce je sekundární nevzdušnost dříve normálně vzdušného plicního parenchymu. Vyskytuje se zpravidla u dospělých.

Klasifikace:

  • kolaps plíce tlakem zvenčí
  • resorpční kolaps plíce při úplné obstrukci větve bronchiálního stromu
  • kontrakční kolaps vyvolaný změnami v plicním intersticiu nebo fibrózou pleury
7.3.1.2.1  Kolaps tlakem zvenčí

Nejčastějším mechanismem je výpotek v pleurální dutině, nejspíše při srdečním selhávání. Dalším běžnou příčinou je pneumothorax. Plíce je kolabovaná, respirační pohyby jsou omezeny (toho se využívalo i léčebně umělým pneumothoraxem při snaze o podporu jizvení a kalcifikace tuberkulózy).

Po resorpci vzduchu nebo tekutiny se činnost plíce normálně obnoví, a to i po déletrvajícím kolapsu.

Obrázky

Pleurální výpotek a částečný kolaps plíce (pacient s akutní nekrózou pankreatu):
Pleurální výpotek, dystelektázy, CT axiálně kontrast, Rtg (73471)

Hydrothorax:
Plíce, hydrothorax, Rtg (73583)

7.3.1.2.2  Kolaps při obstrukci vzduchových cest

Při exsudativních bronchitidách, hlenových zátkách, tumorech, těžkých asthmatických stavech, jizvení bronchů nebo i cizích tělesech může dojít k úplné obstrukci bronchu. Plyn za obstrukcí se postupně resorbuje a plicní parenchym kolabuje.

Naopak při neúplných uzávěrech (častější u tumorů) dojde působením ventilového mechanismu k hromadění vzduchu za přepážkou a tedy k ložiskové zvýšeé vzdušnosti (lokálnímu emfyzému).

Obrázky

Jizvení bronchů:
Jizvení bronchů, Makro, pitva (71614)

7.3.1.2.3  Restriktivní kolaps plicní

Vzniká při jizvení pleury nebo jizvením a kontrakcí plicního parenchymu při plicní fibróze.

7.3.2  Patologicky zvýšená vzdušnost plíce, emfyzém

7.3.2.1  Alveolární emfyzém

Úvod:

Za normálních okolností je průsvit bronchů zajišťován anatomickou stavbou bronchu samotného a stavem plicního parenchymu, který se svým tahem podílí na udržování průsvitu bronchů. Za různých okolností dochází k zúžení lumen bronchu; dochází ke vzájemnému působení stavu bronchů a plicního parenchymu. Při chronickém zúžení lumin bronchiálního stromu dochází ke hromadění vzduchu v plicním parenchymu a ke vzniku emfyzému.

Klasifikace:

Alveolární emfyzém se třídí různými způsoby (podle příčiny, podle rozsahu a zejména podle typu):

  • centroacinární emfyzém
  • panacinární emfyzém
  • paraseptální emfyzém
  • nepravidelný emfyzém
  • bulózní emfyzém (některý z emfyzémů, kde se tvoří několik cm velké subpleurální dutiny)

Podle mechanismu:

  • chronická bronchitis, asthma bronchiale, chronická obstrukční nemoc bronchopulmonální (centro- a panacinární emfyzém)
  • kouření, deficit alfa-1-antitrypsinu (panacinární emfyzém)
  • jizvení plicního parenchymu, například u silikózy (emfyzém kolem silikotických nodulů)
  • fibróza plicní (nepravidelný emfyzém)
  • distální paraseptální bulózní emfyzém (emfyzematózní buly subpleurálně, hrozí spontánní vnitřní pneumothorax)
  • senilní emfyzém
  • kompenzatorní emfyzém (například po částečné resekci plíce)

Patogeneza:

Nejčastější mechanismus při rozvoji nejnebezpečnějšího centro- a hlavně panacinárního emfyzému je převaha aktivity plicních proteáz. U chybění alfa-1-antitrypsinu (což je proteázový inhibitor) dochází k rozvoji těžkých forem emfyzému, zejména pokud je situace zhoršována kouřením (které stimuluje elastolytickou aktivitu neutrofilů a makrofágů v plicním parenchymu, což vede k destrukci elastiky a rozvoji emfyzému). Tabákový kouř navíc obsahuje množství volných radikálů, což postižení plicní tkáně dále zhoršuje.

7.3.2.1.1  Centroacinární a panacinární emfyzém, chronická obstrukční choroba bronchopulmonální

Klinické znaky:

  • emfyzém se rozvíjí postupně
  • emfyzém vede k degeneraci parenchymu plíce, sníženému tahu a sekundárně se tak podílí na bronchiální obstrukci
  • mezi první příznaky patří dyspnoe s postupným zhoršováním
  • kašel, vykašlávání sputa
  • ztráta na váze
  • pacienti mají soudkovitý hrudník s horizontálním průběhem žeber
  • sedí nakloněni mírně dopředu
  • vydechují přes sevřené rty (aby snížili výdechový tlakový gradient a oddálili výdechovou kompresi bronchů)
  • rtg prokáže zvýšenou vzdušnost plic a srdeční změny
  • nález na spirometrii je typický
  • existují dvě skupiny pacientů podle hlavních příznaků:
    • se sklonem k bronchitidě
      • věk: 40 a více
      • dyspnoe je spíše mírná
      • infekce dýchacích cest jsou časté
      • kašel je výrazný, značné množství sputa
      • opakované epizody respiračního selhání
      • zvýšený odpor dýchacích cest
      • často cor pulmonale
      • pružnost plíce je zachovaná
      • pacienti jsou cyanotičtí, dýchají spíše s otevřenými ústy
    • s výrazným emfyzémem
      • věk: 60 a více
      • dyspnoe je těžká, rozvíjí se rychle
      • infekce dýchacích cest jen občas
      • kašel je mírný a patří mezi pozdní příznaky, sputa je málo
      • respirační selhání se rozvíjí až v terminálních fázích choroby
      • odpor dýchacích cest je normální
      • cor pulmonale jen někdy, v pozdních fázích
      • pružnost plíce je snížená
      • pacienti nemívají cyanózu, dýchají přes sevřené rty
  • prognóza:
    • onemocnění postupně progreduje, terapie průběh zpomaluje
    • k celkovému stavu pacienta přispívá také terapie (chronické užívání kortikosteroidů)
    • smrt nastává
      • terminálním respiračním selháním s respirační acidózou
      • selháním pravé komory
      • při kolapsu plíce po ruptuře emfyzematózní buly (vnitřní pneumothorax)

Makroskopický nález:

Plíce je zvětšená, lehká, na řezu zvýšeně vzdušná s patrnými dilatovanými alveoly. Subpleurálně mohou být patrné velké prostory (buly). U bronchitiků bronchy obsahují množství hlenohnisavého sekretu.

Pneumothorax se prokazuje obtížněji a je nutné mít podezření před začátkem pitvy: odpreparuje se podkoží od žeber a vzniklá kapsa se naplní vodou. Pak se opatrně probodne mezižeberní prostor (tak, aby se neprobodla plíce). Při pneumothoraxu unikají přes vodu vzduchové bubliny.

Histologie:

Výrazně zvětšené alveoly, oddělené tenkými septy. Kohnova stomata jsou silně rozšířena, alveoly spolu široce komunikují. Často dochází ke kompresi respiračních bronchiolů.

U případů s dominující chronickou bronchitidou jsou bronchy zánětlivě změněné: stěna je zesílená, hlenové žlázky jsou zmnožené, v lumen je exsudát s neutrofily.

Obrázky

Plicní emfyzém:
Emfysém plic, HE 20x (71390)

7.3.2.2  Intersticiální emfyzém

Vzniká jako následek výrazného přetlaku při výdechu (potápění, prudký kašel, umělá ventilace aj.). Projeví se zpravidla jako řádky drobných bublinek pod pleurou; může se však šířit i přes plicní stopku do mediastina a v extrémních případech i do podkoží krku a obličeje. Plyn v měkkých tkáních se zpravidla po čase resorbuje.

Intersticiální emfyzém je častý zejména u arteficiálně ventilovaných novorozenců.



Na začátek této strany



Pokud atlas nefunguje jak má (například se neotevírají okna s obrázky), je možné, že jste se dostali do vnitřních oblastí atlasu přímým odkazem zvenčí a tak jste vynechali některé vstupní detekční procedury. Zkuste přejít na hlavní stránku atlasu: www.muni.cz/atlases