Formy:

Primární TBC: primární ložisko je drenováno do spádové lymfatické uzliny, což dohromady vytvoří primární komplex. Kromě toho jsou mykobakteria (nebo makrofágy obsahující mykobakteria) zanesena i na další místa v organismu. Další vývoj záleží na rezistenci infikované osoby: zastavení procesu a reparace primárního komplexu (fibróza, kalcifikace, možná je dormantní infekce dřímající i desetiletí) nebo progrese onemocnění s rozsevem (v nejhorším případě sepse se zaplavením organismu mykobakteriemi a tvorbou mnohočetných drobných uzlíků — miliární tuberkulóza).

Sekundární TBC: zpravidla orgánová (ale i zde může zejména při poklesu obranyschopnosti dojít k disseminaci), kde proces probíhá v částečně rezistentním terénu. Vznikne reaktivací dormantního procesu (cca 10% inaktivních starých procesů se reaktivuje v pozdějším životě, zejména po 50. roce, k tomu je nutno přidat případy reaktivace při selhání imunity) nebo superinfekcí. Progrese choroby mívá v neléčených případech různou rychlost (maligní formy jsou phtisis gallopans, tuberkulózní bronchopneumonie), zpravidla trvá méně než 5 let.

Tuberkulóza může postihnout většinu orgánů. Nejčastější je v plicích, dále jsou formy střevní, kožní (např. lupus vulgaris), kostní (TBC osteomyelitis, kostižer), ledvinná, CNS (leptomeningitis), může postihovat prostatu, pohlavní orgány, destruovat nadledviny a další.

V současné době je sice ve vyspělých zemích málo častá a dobře léčitelná (v 18. a 19. století na TBC umíralo cca 30% městského obyvatelstva), celosvětově však patří mezi nejnebezpečnější choroby. Postihuje i mladé osoby. V roce 2011 umíralo celosvětově na tuberkulózu cca 30 000 lidí týdně. Zvlášť nebezpečná je kombinace tuberkulózy a AIDS. Objevují se rovněž kmeny resistentní na běžná antituberkulotika (MDR-TB, až 5%).

Nákaza záleží na rezistenci osoby, u neočkovaného může nákazu vyvolat inhalace 10 mykobakterií. Nebezpečné jsou zejména vysoké hustoty osob sdílejících společné prostory.

BCG vakcinace laboratorním typem mykobakteria může snížit citlivost populace vůči infekci. Vakcinaci i další opatření (testy, rtg atd.) je nutné přizpůsobit epidemiologické situaci v dané populaci. Po účinné terapii čisté TBC je dnes pacient neinfekční po cca dvou týdnech. Léčba pak pokračuje 6 — 9 měsíců v domácím prostředí. U kombinací se selháním imunity je ovšem situace mnohem horší.